Mgr. Hana Císařová

trenérka, národní rozhodčí, kronikářka a v neposlední řadě pedagogický dohled



technický stupeň IV. Dan
čísla danových certifikátů CZ - 4 - 61
CZ - 3 - 83
CZ - 2 - 132
CZ - 1 - 339
trenér 2. třídy číslo licence B-32
národní rozhodčí číslo licence C-39/2007
rytíř Taekwon-Do školy Velešín ITF číslo certifikátu 06/2008
datum narození: 30. září 1978
kontakt viz. kontakty

motto: "Holka nebo kluk v Taekwon-Do je to fuk"

Kdy a proč jsem začala cvičit Taekwon-Do?

Hana Císařová

Začala jsem cvičit v roce 1994, tzn. v 16ti letech. Důvodů bylo hned několik. Asi tím největším byla zvědavost a zájem o nějaké bojové umění, ale nemalým důvod byl i ten fakt, že tady ve Velešíně toho ze sportů moc na výběr nebylo. Jinak bych možná taky skončila někde u atletiky, plavání nebo basketbalu. Velký vliv na mé konečné rozhodnutí pro Taekwon-Do měl i můj děda, který chtěl abych se jako dívka uměla bránit.

Začátek byl pro mne krušný. 16ti-letá čára s neohrabanými pohyby a nic moc vizáží netrpí přílišnou sebedůvěrou a nejraději se hrbí někde v hloučku svých kamarádek. Žádná z nich však tenkrát nechtěla nebo nemohla chodit na tréninky Taekwon-Do. Ani nevím jak dlouho jsem se odhodlávala přijít na první trénink. Nejprve jsem čekala na kurz, ale ten se ne a ne otevřít a tak mě tenkrát děda popostrčil a já konečně vyrazila. Tu koméédii zde nebudu popisovat, důležité je že jsem přišla a zůstala. A proč jsem tenkrát vlastně zůstala? Nejen kvůli Taekwon-Do, tenkrát to pro mě byl sport jako každý jiný, ale líbilo se mi, že mě tam všichni brali takovou jaká jsem. Nemusela jsem nijak hrbit, ani přetvařovat, ani myslet na to jak při cvičení vypadám, ani na to, že nás tam z holek chodilo málo...no dalo by se to spočítat na prstech jedné ruky. To všechno bylo úplně jedno, záleželo na tom, že cvičím, že se mi nikdo neposmívá když mi něco nejde, že mě někdo občas pochválí a najednou jsem zjistila, že už se nehrbím, že jsem si začala víc věřit, protože mi právě Taekwon-Do dalo pocit, že něco umím, že mě ostatní berou a mluví se mnou ne jen kvůli tomu, že jsem dcerou pana učitele. Takže když to shrnu, tak v první fázi mé taekwon-do cesty jsem se naučila respektovat sama sebe.

Od roku 1994 uplynulo plno vody a já se rozhodně celou dobu nevěnovala Taekwon-Do. Snad každý si prochází nějakou krizí, stejně jako velešínský oddíl měl svá léta slávy a léta prázdnoty. Tak i já jsem o Taekwon-Do nezavadila téměř 4 roky a to už jsem měla 3.kup. Zpět mě kromě mého partnera přihnala i touha po pořádném cvičení a po partě lidí mezi kterými jsem se vždycky cítila dobře.

Kdy jsem získala I.Dan

Černého pásku jsem dosáhla 26.6.2005 a cesta k němu byla bohužel poznamenána zraněním. Kvůli němu jsem nešla ke zkouškám s kamarády z oddílu, ale před porotou jsem tenkrát stála sama z velešínského oddílu. A opět stejně jako před mým prvním tréninkem ve mně hlodal ten červíček, kterého určitě znají všechny holky: Mám tam jít SAMA?! Jak moc jsme tenkrát záviděla všem, kteří přišli ke zkouškám se sehraným sparing partnerem ze stejného oddílu. A tehdy mi opět taekwon-do pomohlo, když jsem si řekla, že to za mě stejně žádná kamarádka neudělá a že buď to prostě umím nebo ne! A ono to vyšlo. A teď už se nebudu bát stát sama před jakoukoliv porotou.

Proč cvičím dnes?

Nemalým důvodem je to, že při málokterém sportu ze sebe vydám tolik jako při Taekwon-Do. Záleží jen na mě s jakou intenzitou chci trénink absolvovat. Jestli jen tak na zahřátí anebo aby mi to něco dalo a pořádně cvičení osolit. Teď už pro mne taekwon-do ale není jen o cvičení, ale stalo se nedílnou součástí mého života. Filozofie Taekwon-Do se totiž zdá být na první pohled jednoduchá, ale právě v jednoduchosti je krása a moudrost. A to je to co nás fascinuje.

Co mi Taekwon-Do dalo?

Kromě již zmiňované sebedůvěry, také plno kamarádů, několik velmi dobrých přátel, setkání s takovými osobnostmi jako pan mistr Hwang Ho Yong a hlavně mého životního partnera, bez jehož podpory a nadšení pro Taekwon-Do bych určitě nebyla tam, kde jsem teď.

Vize

Nejprve mě napadlo, že bych byla ráda, aby to u nás v tkd škole vše zůstalo tak jak to je. Dobrá parta, radost z pohybu, vnímaví studenti, semináře s panem mistrem Hwang Ho Yongem. Ale všechno se musí vyvíjet a tak i my musíme jít stále dopředu. Snad bychom se mohli častěji a ve větším počtu objevovat i na akcích mimo jihočeský kraj. Velkým snem je určitě vlastní tělocvična s klubovnou.

A ještě jeden vzkaz všem rodičům dívek,

kteří váhají zda mají svou dceru pustit na trénink bojového umění. Všem holkám, dívkám, ženám: NEBOJTE SE! Taekwon-Do vám rozhodně neubere na ženskosti a na kráse (i když já teda rozhodně nejsem zrovna dobrým příkladem, ale znám plno taekwondistek - koček :- ) ). Naopak, osobně neznám lepší body-styling a to že se při posilování naučíte i sebeobraně se v dnešní době rozhodně neztratí. A pokud máte strach, že vás hned na prvním tréninku někdo uhodí, tak to opravdu není pravda. Taekwon-do je tak pestré, že si určitě každá z vás najde něco co ji bude bavit. Jednoduše se přijďte podívat a zacvičit si. Věřte, že kromě vás z toho budu mít nesmírnou radost i já. Kdyby jediným smyslem této mé cesty Taekwon-Do bylo, že další holky najdou odvahu přijít, zacvičit si, zůstat a pracovat na sobě, tak jsem na tento smysl své Taekwon-Do existence skutečně pyšná.

 


Profily trenérů Taekwon-Do školy Velešín ITF

Milan Prokeš, Jiří Císař, Milan Rouha, Aleš Císař, František Jeřábek, Hana Císařová, Pavel Šmíd, Radek SlukaPavel ŠíhovecZdeněk Rubeš, Michaela Urbancová



ITF
Svay TKD
EU
Silva Nortica
Intereg
MŠMT