Aleš Císař, BBS

motto: „Co Tě nezabije, to Tě posílí"- Fridrich Nietze

Kdy, kde, jak a proč Taekwon-Do ITF?

Jako mladý 15-ti letý kluk jsem našel zálibu ve filmech s tématikou bojových umění a mým snem bylo být stejně dobrý jako Brucee Lee nebo Jean Claude van Damme. Zkrátka kopy, seky, údery, mě přivedli až ke kaplické tělocvičně, kde trénoval oddíl Karate. To bylo v roce 1991. Když svou karatistickou éru, pokud se jeden rok dá tak vůbec nazvat, zhodnotím, naučil jsem se pár základních pohybů a výborně klikovat na kloubech. Po čase jsem ale zjistil, že takto se k vytouženým ideálů jen stěží dostanu :-)
Na podzim roku 1992 za mnou přišel táta a že má kamaráda a ten chodí ve Velešíně na Taekwon-Do a ať prý to jdeme zkusit. A tak mě ke korejskému bojovému umění přivedl můj otec a za to bych mu chtěl touto cestou moc poděkovat. Jo, ale abych se vrátil k tomu jak to probíhalo. Ve velešínském taekwon-do pravěku probíhal kurz trochu drsnější metodou než je tomu dnes. Zkrátka postoupit do dalšího „levelu" měli jen ti největší „tvrďáci", co vydrželi cvičení základních technik proložených pikantním posilováním a-la „Králík". Mělo to, ale oproti Karate velkou výhodu - dělali se zkoušky, ten velký motiv pro začátečníka, něco dokázat, zvládnout další metu v podobě nově vybarveného a nažehleného pásku.

Doba temna 1997 a 1998

V té době mě přestalo Taekwon-Do naplňovat, dostal jsem se na slepou kolej a neviděl z ní východisko. Na trénincích se začalo cvičit hlavně WTFko a vše se podřídilo sportovnímu pojetí boje. Ale spíš než změna tréninku byli pravděpodobně důvodem mé nespokojenosti noví spolucvičenci se kterými jsem nenašel společnou „vlnu". (to jsem napsal stylově :- ))

Nová éra

A s ní možnost v roce 2001 začít znovu trénovat. V tu dobu již pod novým názvem Taekwon-Do škola Velešín ITF. Změnila se i potřeba a touha chodit na trénink nejen kvůli sobě, ale pomoci Milanovi s tréninky i organizací. Nakonec se věci nějak skoulely a já byl jmenován do funkce místopředsedy naší Taekwon-Do školy.
Zároveň mě začalo korejské bojové umění úplně pohlcovat, a to především díky Milanovi Prokešovi. Zjistil jsem, že nepotřebuji být stejný jako Brucee Lee, ale že je důležitá má cesta, snaha prožít ji a hledat na ní to nové a zajímavé.
Velkým nábojem pro další cvičení a trénování Taekwon-Do bylo zahájení pravidelných seminářů s naším panem velmistrem Hwang Ho-yongem 9. Dan a příprava na mistrovské technické stupně.
Dalším významným krokem bylo na podzim roku 2005 vytvoření skupiny cvičící v malé tělocvičně kaplického Gymnázia. Stal se tedy ze mne putující trenér, který každé pondělí sviští procvičit ztuhlá těla kaplických taekwonďáků.

Co mi Taekwon-Do přináší, dává?

V první řadě jsem díky Taekwon-Do nalezl svou životní partnerku, která mi spolu s Taekwon-Do dodává odvahu čelit problémům obyčejného lidského žití. Díky naší škole mám možnost setkávat se a přátelit se s lidmi, kterých si velice vážím.

Vize do budoucna

Z těch dlouhodobých by bylo přání rozšířit členskou základnu naší školy a stát se největší školou minimálně na jihu Čech. S tím je spojené přání rozšířit trenérský kádr (a proč ne zrovna o Vás, když jste dočetli můj příspěvek až sem), páč bez trenérů to nejde :- )

Závěrem bych měl jedno přání

„Abyste měli všichni to štěstí a možnost si zacvičit s naším panem velmistrem Hwang Ho-yongem IX. Dan"

Poděkování

Tátovi za to, že mě přivedl k Taekwon-Do
Hance za velkou trpělivost, toleranci a podporu toho co dělám
Milanovi „Jestřábovi", že mi byl vždy nápomocen a nejen dobrou radou
mistru Hwangovi za inspirativní ztělesnění Taekwon-Do Člověka

Profily trenérů Taekwon-Do školy Velešín ITF

Milan Prokeš, Jiří Císař, Milan Rouha, Aleš Císař, František Jeřábek, Hana Císařová, Pavel Šmíd, Radek Sluka, Pavel Šíhovec, Zdeněk Rubeš, Michaela Urbancová