aneb o práci s pohybem, Velešín, 3. června 2017
Ten den pro mě nezačal příznivě. Rozbil se mi kávovar a kofeinoví souputníci vědí, jak strašné to je, když místo voňavoučkého espresa přístroj vyplivne spařenou zelenočernou tekutinu. Že jsem nad celým dnem nezlomil hůl a nevrátil se do postele, je zásluhou Martina Svitka, 4. dan, který slíbil dorazit mezi jihočeské taekwondisty a vést zde obsáhlý seminář. Jak téma tak osobnost přednášejícího ukázaly se být pozornosti hodnými tou měrou, že už při krátkém úvodu začala se u mnohých ohnutá záda a shrbená ramena spontánně narovnávat.
Ve dvou tříhodinových blocích Martin velmi zevrubně probral průběh dechového pohybu a jeho funkci nejen samu o sobě, ale hlavně v souladu s technikou v taekwon-do. Přítomní instruktoři a asistenti jistě ocenili možnost (sebe)kontroly kompletního prodýchnutí, předvedené možnosti zapojit trénink silového výdechu do posilovacích jednotek a také popis nejčastějších chyb a možných překážek ve zvládnutí zdánlivě banální činnosti, za jakou se dýchání obecně považuje. Martinovy fyzioterapeutické zkušenosti se odrazily v dále prezentovaných principech procvičování a posilování hlubokých svalů trupu a následné ukázce vybraných cviků, jež by se měly pro svou důležitost stát součástí tréninkové rutiny. Že slovo „rutina“ nemusí mít negativní konotace dokázal Martin hned několika variacemi možného cvičení, jak individuálními, tak ve dvojicích, a rovněž s ohledem na potřeby a specifika různých věkových skupin.
Bonusem celého semináře bych označil přesah prezentovaných principů. Ty výše popsané Martin sám označil jako taekwondistické minimum, rozuměj základ, na němž se dá stavět další cvičení a příprava. Zde už je na vůli a zvoleném typu tréninku jednoho každého, zda dále směřuje k závodním metám, udržení zdraví, využitelné sebeobraně nebo třeba získání vysněné postavy do plavek.
Nejlepší zpráva na samý závěr: kávovar opět funguje.
Zdeněk Rubeš
