24.3.-26.3.2017
Šumavské předjaří je samo o sobě pěkným zážitkem. Když jej propojíme s tréninkem našeho krásného bojového umění, milou společností dalších instruktorů a asistentů a vstřícnými podmínkami hotelu Aktiv, kde se celá událost konala, není věru mnoho jiných aktivit, jež by mohly konkurovat.
Na první páteční trénink přijal pozvání pan Petr Remiáš, majitel a provozovatel firmy HG Security, která bez mála dvacet let velmi úspěšně poskytuje služby bezpečnostního a organizačního rázu. Kromě samotného nácviku úchopů, bloků či pák považuji za velice přínosnou i analýzu situací, kdy a jak jednolivec musí reagovat na agesivní jednání, ale také třeba promýšlení jisté „ekonomie“ sebeobrany, totiž volby nejjednodušší cesty k ukončení konfliktu s udržením maxima vlastních fyzických i psychických sil. Za pozornost stál i styl tréninku, totiž velmi precizní, odpovědné, vysoce reálné provedení a zejména dokončování sebeobrany. Je smutnou skutečností, že trénink sebeobrany – tedy smyslu cvičení TKD – je mnoha oddílech stále popelkou. Studenti i řada instruktorů, kteří podávají mimořádné výkony při tréninku matsogi či tulů, věnují hosinsulu pouze okrajovou pozornost a vidí jej jen jako jakousi variantu sportovního boje. U zkoušek je pak k vidění nerjo čchagi kamsi do neurčité blízkosti ležícího protivníka a k slyšení, že technika do kolene je surová, případně že by soupeře ( = útočníka, lupiče, vraha! ) bolela. O zájmu popovídat si s člověkem s praxí svědčilo i množství otázek, jimž musel Petr čelit a pro které nakonec nedošlo k dále plánovanému posilování, což mnozí hlasitě a jistě upřímně oplakali. Pozdější večer byl ve znamení oslav kulatých narozenin trenéra, instruktora a nepřehlédnutelné postavy velešínského taekwon-da, Aleše Císaře, IV. dan. Touto cestou ještě jedna radostná gratulace.
Sobotu jsme zahájili rozcvičkou a po snídani také velmi osvěžující koupelí v Lipně. Jen pro upřesnění připomenu, že lipenský přívoz začal jezdit teprve před týdnem a na své první cestě stále ještě prolamoval ledy. Koupací kostýmy tak občas doplnil kulich a víra, že chladná voda je nejlepším lékem na občasné dozvuky oslav předešlé noci. Dopolední trénink byl více praktický a byl zaměřen na technické sestavy odpovídající technickým stupňům. V závěrečné časti konečně došlo i na posilování, respektive krátký úvod do systému posilování s kettlebelly, které je podle mého skromného názoru ke cvičení taekwon-do velmi vhodné.
Druhá polovina dne byla plně v režii Martina Zámečníka, VII. dan. Rozhýbaní ve dvojicích, krátké opakování základních technik s upozorněním na okamžiky, místa, kterým je třeba věnovat zvýšenou pozornost u nováčků nebo naopak u déle cvičících. Svůj prostor dostala samozřejmě sebeobrana a pak nácvik tando matsogi. Důraz se kladl na kontrolu nože za každé situace a snahu o maximálně rychlé a pro obránce nejbezpečnější řešení. Večerní setkání v tělocvičně bylo po malé rozehřívací mezihře s nožní, rozuměj nohama prováděnou, masáží bříšek ještě plných od večeře zaměřen na zkušenosti s tréninkem začátečníků. Pod Martinovým vedením jsme projeli tréninkový plán a probrali zkušenosti s nováčky od aktuální doby až kam paměť sahala. Vyznavači zdravého životního stylu si vybrečeli přestávku na saunu, po níž večer pokračoval přednáškou o vzniku, historii a vývoji taekwon-do, technických sestav a také jednotlivých federací.
Nedělní rozcvička probíhala podle letory účastníků dílem venku, dílem v tělocvičně. Nevím jak venkovní skupina, ale účastníci jógové turborozcvičky Milana Prokeše přicházeli na snídani s hlavou kdesi za levým ramenem a povážlivým brněním ve všech údech, jimiž příroda naše těla obdařila. Poslední trénink dopoledne začal společným focením pro zahraniční tiskoviny a po rozehřátí ve dvojicích plynule přešel do her a soutěží, jež by měly přes nenásilnou a hravou formu zaujmout a ke cvičení motivovat ty nejmladší. Jakkoliv se věkový průměr přítomých ohýbal spíše k druhému pólu, do soutěží všichni dali i poslední kapku energie, která jim zbývala. Vícečlenná, přesněji dvoučlenná porota pak vybrala hru, aktivitu, která byla nejlépe prezentována a nejvíce odpovídala potřebám rozcvičení dětských skupin.
Velký dík patří organizátorům a trenérům vydařené akce, poklepání na rameno všem zúčastněným, zejména těm, kteří poprvé skočili do březnově přísných lipenských vln a nezemřeli a poděkování také příjemné obsluze Hotelu Aktiv. Kulisou příštího trenérského setkání na jihu Čech bude zřejmě babí léto, na Šumavě neméně krásné než nástup jara. Věřím, že se přijedete podívat.
Zdeněk Rubeš
